Pět + šest + tři + osm…

Další třecí plochou z nevědomosti či neznalosti bývá úporné vyžadování součtu obou devítek a celkové sumy na odevzdávané kartě. Dokonce jsem už setkal na vlastní kůži s pánem, který – po odevzdání čtyř „skórek“ v recepci – vykřikoval do hloubi restaurace: „Pepo! Čoveče tys hrál na h…o, ale nakonec to zas tak špatný nebude! Mám tady další čtyři disky! Zase si to pánové před odevzdáním nesečetli!“ Popisovat, co se odehrálo posléze, by byla blbost. Jen mi přišlo líto, že se z diskuze stalo nakonec překřikování a nasazování ostřejších kalibrů včetně volume doprava. Nedali jsme se. A vyhráli.

I tohoto tématu se týká kapitola „Zápisy, přepisy a podpisy“, kterou jsme zmínili už v minulém dílu. Autor textu uvádí následující: „Věnceslav, vulgo ‚Věncek‘, mnoho vzdělání nepobral. Často za školu chodil, krávy pásával neb musel, ve škamnách mnoho hodin prospal a honění mičudy nebo pletení pomlázek mu šlo líp od ruky, než latina či počty. O jazyku českém radši ani nemluvě. Zručný sportovec byl úspěšnější více v hrách než užívání vlastní ‚myslivny‘. Jinak tomu nebylo ani s golfem. Ovšem utrpením pravým bylo předávání výsledků ke zpracování. Pravidelně odevzdával kartu, již zapisovati měl, zcela prázdnotou zející. Sám se neuměl svých úderů dopočítati a tak se martýrium při odevzdávání karty táhlo dlouhé a dlouhé hodiny. Divu nebylo, že s ním nakonec většina hráčů odmítala do jedné skupiny nastupovati. Výborové nakonec rozhodli, a bylo to rozhodnutí kvalitní, že Věncek nic zapisovati nebude, což vedlo k urychlení administratívy a odstranění šarvátek a slovních přestřelek. Jediné, co dle mého mínění a přesvědčení, i nadále kazilo pohodu hráčův všech, byla snaha výborů donutiti nás ku sčítání cifer v kolonkách. To mě namíchlo každou sobotu. I neděli, pokud se hrálo oba dva dny po sobě.“

Ano, koho by to nenamíchlo, že. Pravda je opět taková, že podle Pravidel není trest za nesečtenou kartu. Ani v kolonce přední devítka, ani v kolonce zadní devítka ba ani v kolonce celkový součet nemusí být ani čárka. Prostě ne. Ale zase se sluší dodat, že tomu, kdo zpracovává výsledky sečtené devítky a „totál“ hodně pomůžou hned objevit chybu buď v zadávání ve stroji nebo na score kartě v součtu. Když někde hraji turnaj a soutěžní výbor v propozicích (nebo prostřednictvím startéra) žádá, abychom pokud možno součty vyplnili, udělám to vždycky rád. Tedy pokud se hraje na rány. A jen taková malá rada na závěr. Vychází z mé vlastní praxe. Jako zapisovateli se mi „podařil“ parádní průšvih. Do osmnácté jamky jsem zapsal součet zadní devítky. Hráč podepsal a odevzdal… Byl jsem za pitomce ještě hodně dlouho. Takže sčítejte ale dávejte pozor, kam zapisujete!