Pěšky jako za vozem?
Tak určitě! Ale jinak to může být, když se člověk sveze, že? Uber zatím přepravu osob mezi greenem a odpalištěm nenabízí. A asi jen tak nebude. Ale na druhou stranu se po hřišti pohybuje různý počet různorodých vozidel. A záda bolí, slunce pálí, výstup na sedmnáctku je fakt zabiják…
Představte si, že jedna z restaurovaných kapitol Pojizerského golfového slabikáře se tomuhle tématu taky věnuje! Její název se rozluštit nepodařilo. První zrestaurovaný odstavec začíná takto: „V loňském létě přibyl k nám, bohužel, první zazobanec. Sedlák Hejduk, od začátku zpupný podvodník, měl za to, že slepicí či kopou vajec si členy výboru soutěžního nakloní a leckterá lumpárna mu projde. Sám se přitom za poctivého muže vydával, byť každý dobře věděl, že krátí samovolně patentem z 29. října 1849 daň z příjmů stanovenou, a i daně nepřímé, to jest daň potravní z piva, z vína a moštu, z výroby a prodeje lihovin. Dokonce chtěl komisi etickou zakládati, aby pak, byvši jejím předsedou, mohl trestati ostatní hráče golfu dle libosti a stál tak nade všemi jako oltář ctností všech maje na paměti, že pod lampou tma největší bývá. No považte! Vrcholem všeho byl jeho požadavek doručený grýnovému výboru koncem měsíce ledna roku letošního. Prvním dopisem dožadoval se, prý pro svoji otylost způsobenou nemocí, možnosti používat pro pohyb na hřišti bryčku koněm taženou. Toto přijato nebylo, byť výbor grýnový dlouze zvažoval, zda mu vyjít vstříc či nikoliv. Ale správce, pan Valenta, pohrozil, a tak se nakonec výbor stáhnul a po dvoudenním projednávání, kdo že jejich rozhodnutí Hejdukovi doručí, vyslali benjamínka Evžena. A tak kulak neváhal a sepsal druhé písmo, ve kterém se dožaduje ze stejných důvodů možnosti využít kárky tlačené Jakubem, jeho pacholkem. A výborové zase měli co projednávat. Na sud piva, který byl přivezen z Hejdukova statku, rozložili pravidla a jali se najít řešení. Jenže Hejduk, nemaje žádnou jejich odpověď, zneuživši této situace, dorazil naložený v dvoukoláku tlačeném pacholkem Jakubem na výroční Velkou pojizerskou cenu. Všechny strašlivě rozčílil. A ještě více rozčilení nastalo, když výborové přišli s tím, že Hejduk se smí po hřišti takto pohybovati neb v pravidlech golfových ani v pravidlech hřiště našeho se žádná restrikce neuvádí. I jali jsme se všichni po dohrání cosi udělat s cílem zabrániti tomuto nefér jednání. A nakonec to byl Mirek, který nalezl řešení, a proto jsme už v pondělí…“
Tady bohužel šance vyždímat z textu víc skončila. A tak se můžeme jenom domnívat, že řešením bylo zavést do místních pravidel povinnost hráčů chodit pěšky.
A jak tomu je v současnosti? Pravidla skutečně neuvádí nic ve své „pravidlové části“. Pro nějaké řešení si musíme vzít šnorchl a trochu víc se ponořit. A pak najdeme zmínku v sekci zvané Appendix I, část B, Podmínky soutěže a odstavec číslo 8 – Doprava. A tady je vysvětlení. Soutěžní výbor MUSÍ UVÉST DO PODMÍNEK TURNAJE, že hráči musí chodit pěšky a nesmí využít žádnou formu přepravy kromě takové, která je schválena Soutěžním výborem. To může být povolení bugyn obecně, zřízení přepravy všech hráčů většinou z důvodů šetření času (třeba při LET od šestnáctky na sedmnáctku na Dýšině) nebo třeba jenom pověření rozhodčích převézt hráče zpět na odpaliště pokud nenašel původní míč a v nějakém záchvatu hlouposti nezahrál provizorní. Jinak hráči prostě můžou zaplatit bugynu a vyrazit…
Pozor! Některé soutěže a turnaje patří třeba mezi soutěže ČGF, kde jízdu zakazuje celoročně tak zvaná „Hard Card“! Vždycky je potřeba se pořádně seznámit se všemi regulemi turnaje, do kterého nastupujete… A ještě jednou POZOR! Když už je zakázáno jezdit a musí se chodit a někdo se sveze, tak za to není hned diskvalifikace, jak se nám mnoho z vás – nás domnívá. Trest za porušení tohoto zákazu jsou ztráta jamky, na které došlo k porušení (max. 2 za kolo) a ve hře na rány 2 trestné za každou jamku, na které došlo k porušení (max. 4 celkem za kolo). Hráč porušující tuto podmínku je diskvalifikován, pokud okamžitě nesedne a nebo pokud si naskočí ještě jednou poté, co už byl trestán, což je vlastně totéž…