Jen si tak polaskat pláž …

Zní to trochu jako mimo mísu, ale není. Další zrestaurovaná kapitola v nás během restaurování v restauraci tuhle vidinu vyvolávala a dokonce byla tak silná, že.

Horký písek, nejlíp co nejvíc bílý, šumění větru… Pro nás Čechy má dotyk nahé kůže s horkým pískem stejný erotický podtext, jako pro ženy svého času měla četba románu z prostředí Afriky obecně. Další část zrestaurovaného textu se, byť částečně, písku týká. Je to totiž hned první pravidlová situace, která nastala onoho nejmenovaného týdne na onom nejmenovaném hřišti. Ovšem pozor, ten úvod! Teeen úvod! Samou nedočkavostí hoříme a už se nemůžeme dočkat, až vám přineseme plody naší tvrdé práce. Protože to vypadá, že s trochou představivosti se můžeme začít konečně malinko orientovat, když ne v prostoru, tak aspoň v čase. Hele!

„Dnešek bezesporu milníkem v životě klubovém jest. Právě se chystáme na první kolo největšího klání, jaké kdy v kotlince naší proběhlo. Klání, které čest a slávu vítězi přinese neb prokáže zcela jednoznačně, kdo nejlepším golfistou tady u nás je. Za velkou vodou chystalo se touto dobou převeliké utkání nejlepších z nejlepších na hříšti, které v loňském roce teprvá světlo světa spatřilo. I pojednou rádi jsme byli, že s námi v klubu tvorové jako burzián Kožený jsou, neboť právě Vašek se s Amerikou spojil a tak se nám výsledků průběžných dostávati mohlo a každého rána jsme v klubovně výsledkovou listinu našli. Mnoho z nás se marod hodilo, jen abychom mohli ten týden s našimi bohy, byť na dálku, plnohodnotně prožíti. Přetěžké to rozhodně nebylo, neb členem klubu našeho i doktor Plzák byl. Původně jmenoval se Plzeňák ale z důvodu jakéhosi, který jest jen jemu znám, přejmenovati se nechal. A doktor, byvši skalním přívržencem největší hry všech dob, pro porozumění choutkám našim daleko chodit nemusel a omluvenky vypisoval jak na pásu v nedaleké Škodě auto běžícím. Mimochodem Václava Klementa každý den jeho řidič do klubovny přivezl, aby s námi u toho býti mohl, byť starý pán již golf nehrál. Jen poseděl, do debat se zapojil, dvě tři pivka vypil, klobásu z udírny snědl a zase ho domů vezli. Tuze mnoho litoval, že s ním tyto chvíle Václav Laurin sdílet nemůže, neb pán ho k sobě již před pár lety povolal. Sníh roku tohoto vzdal svůj beztak marný boj se slunkem mnohem dříve, než tomu roky předchozí bývalo. Ve středu jsme tak seděli na terase před klubovnou a šance našich favoritů na vítězství v prvním ročníku turnaje mistrů v Americe probírali. Když tu David McForby povstal a myšlénku vyslovil, která se zprvu pouze bláznivou býti zdála, ale realizovatelnou zcela určitě byla. Obzvláště poté, co nový správce, pan Jan Šefčík, nápadu tomuto podporu vyslovil a hříště za otevřené prohlásil. Hráti stejně jako idolové naši celé čtyři dny o medaili z odpališť zadních to byla idea, která nalezla zalíbení tuze převeliké u všech přítomných. I Andreas Laserdrucker se v předvečer na cestu z Drážďan vypravil, aby se k naší nadšené komunitě na kolo první zítra přidružil.“

Stop. Jak jste si zajisté všimli, některá jména se opakují. Jenže taky přibyla nová. Důsledným pátráním ve všech možných frag… (sakra) kouscích textu jsme dokázali zrekonstruovat pouze to, že skutečně pan Valenta odešel a nahradil ho pan Šefčík a že David McForby byl Skot, který byl považován za znalce hry jako takové především po pravidlové stránce. Taky se (zřejmě – asi) proslavil skvělým převedením skotských silových her (vrhání kamenů a polen a klád – Highland Games) do golfu. Jedním z jeho nejlepších záznamů je osmička železo odhadem na 163,89 metru. Zdá se, že pravidelně pomáhal s přípravou a průběhem turnajů. Tak, a jdeme dál. Rovnou do prvního kola. Text. Zrestaurovaný. V restauraci.

„…opíraly se o sebe…“   „…diskutovati jal…“   „…neoblomně…“ „…Jeronýme, ty jeden rejpale…“   „…nenechal…“   „…týčkem zapíchnutým označil a zvedl…“   „…při hádce…“   „…a pak mi ještě z kapsy vypadly drobné mince na telefon a markování míče a taky dvě týčka a sirky. Smál se jako id…“    „Nesahat!!!“   „…ni na greenu!…“   „…až jsem se za břicho popadal…“   *„…cha cha cha…“   „…cha cha cha…“ „…cha cha cha…“   „…cha…“ ** (no, tady (*-**) si úplně jistí přesností překladu nejsme) „…lekci udělil…“   „…sebral bez dalších okolků…“   „…když jsme ke greenu přišli, svoji pravidlovou nadřazenost jsem zapíchnutím týčka do něj demonstroval…“

Je to evidentní. Aspoň pro nás. Tak zaprvé autor textu měl v prvním kole turnaje opisujícího přesně termín The Masters ve flightu pravidlového rejpala Jeronýma Klusáka. Pak se pohádali, když v bunkeru došlo k situaci, kdy dva míče byly těsně vedle sebe. Autor označil pozici svého míče zapíchnutým týčkem, aby ho mohl zvednout (to se SMÍ!), následně mu z kapsy vypadly nějaké drobné předměty a pravděpodobně nedošlo k pohnutí míčem (to
by se přece přiznal!!!) a Jeroným se pokusil mu zakázat je zvednout (což se SMÍ!!!) a ještě dodal, že zapichovat týčko se nesmí ani na greenu a dost možná by ho na greenu nenechal zvednout ani ty rozsypané pětikačky (to všechno se SMÍ!!!), což autora strašlivě rozesmálo (čemuž se nedivíme!!!), pak sesbíral rozsypané věci a míč na greenu označil  na závěr všeho zapíchnutým týčkem. Ano. Dotknout se toho nádherného bílého rozpáleného písku v bunkeru při značení míče nebo sbírání či odstraňování pohyblivých závad se zcela určitě SMÍTE! To týčko v greenu není optimální. Ale není to zakázané.