Luft a omdlelý míč
„…to nesnesitelná tense byla ve vzduchu už…“ „…křečovitě…“ „…jindy prostě do míče bouchnul, zato tentokrát směrem k jamce už dobré tři a půl minuty bez hnutí hleděl…“ „…v nápřahu přerušil…“ „…pětkrát…“ „…a znovu…“ „…není divu, že…“ „…žíla naběhlá…“ „…a pak…“ „…minul…“ „…očima krví podlitýma…“ „…zlý člověk…“ „…až se za břicho popadal..“ „…po tvářích koulely…“ „…znova natýčkoval…“ „…trestná!!! Ječel…“ „…dvě…“ „…trvalo skoro deset minut, a proto flight za námi se dožadoval předejití, což bylo kategoricky…“ „…znova minul…“ „…to už se za břicho popadali všichni. A tak není divu, že…“ „…minul…“ „…a tím pádem prvního odstoupivšího jsme měli…“
Tady je zcela evidentně popsána situace, do které jsme se každý aspoň jednou (někdo za život, někdo za kolo) dostali. Tedy nemyslím, že by to vždycky muselo skončit odstoupením. Ano, spoluhráč autora slabikáře podlehl stresu z velikosti chvíle a významu turnaje a minul svůj drive. Pravděpodobně přímo na prvním odpališti. Pojďme teď s určitou dávkou velkorysosti neřešit tempo hry – tři a půl minuty na ránu – když takhle bude hrát každý účastník Grabmasters, tak bude jen první kolo trvat zhruba den a tři čtvrtě.
Co tedy je správně, pokud se nám podaří minout míč na odpališti a ten jenom spadne z týčka. A co se děje když míč spadne při založení, tedy bez pokusu zahrát ránu, si k tomu přidáme jako bonus.
Každý pokus o zasažení míče hlavou hole je prostě rána a hotovo. To si pamatujte. Bez ohledu na výsledek. Bez ohledu na to, jak daleko nebo dokonce kterým směrem se míč pohne či nepohne vůbec. Čistý luft je rána, i když se míč vůbec nehne, když po něm míč spadne z týčka je to rána zrovna tak. Nedobrá, ale je. A tím pádem je míč ve hře a beztrestně na něj nesáhnete. Pokud vám míč omdlí z týčka při luftšlágu a vy ho znovu natýčkujete, musíte si připočítat jednu trestnou, protože je to stejné, jako kdybyste se s nehratelným vrátili zpátky na místo poslední rány. Takže pokud bylo to promáchnutí (tak zní oficiální jazyk) vaším prvním pokusem, pak po opětném natýčkování budete hrát třetí ránu.
Proti tomu máme druhou situaci. Taky častou. Založíte hůl a lehce se dotknete míče na týčku. Ten spadne. Klasický golfový vtip velí říct nahlas „jedna“ a když ho majitel vrátí zpátky na týčko tak říct „dvě“. Otrlejší a silnější povahy ještě po drivu řeknou „tři“… To nejsou správné počty. Rozdíl je v tom, že když míč spadne při založení, tak není ve hře a tudíž se žádný trest nekoná.
Toliko slabikář a teď si pojďme představit další zajímavý text, který jako bájný fénix přežil uložení v nehezkém prostředí poblíž skládky v polorozpadlém a plísní oblezlém bagu, v igelitce vedle popelnice a nakonec taky pod
skříní popeláře Hejduka. Vypovídá zase trochu víc o životě klubu než o Pravidlech.
„…i tak jsme ho už milovali a důvodů bylo dosti, nejenom chuť klobás z jeho veleslavné udírny byla toho příčinou. Ale jeho poslední nápad všem dech vyrazil a pan Šefčík se modlou v našich oslzelých očích stal. Považte. Pan Šefčík se již během dne prvního rozhodl zbudovati akademii z devíti jamek krátkých. Tak, aby začátečníkovi dobře posloužila a přitom hostiti Par3 contest bez uzardění již rok příští mohla. Po ukončení kola druhého nám místo, kde budovati chce již zítra, ukázal. Samou nervózou dočkati se už teď nemůžeme. A to před námi dalších 36 jamek největšího turnaje na našem hříšti hraného stále jest. Byť odehraných 36 jamek bolí jako čert, my nepolevíme! Odpadlíkův mnoho není. Ale je jisté, že…“
Tak. Z nedočkavosti jsme si museli dát dalšího panáka a hned jdeme na to! Už zbývá opravdu jen malinkatý kousek…