Nejmladší nosí

Je neuvěřitelné, jakými bludy trpěl golf již v době vzniku Slabikáře. No, jakými… Stejnými! Další v restauraci zrestaurovaná kapitola se totiž týká jednoho z nejkrásnějších. Takže se mu podíváme na zoubek. A taky se autor znovu zmiňuje o tom, co se taky tehdy odehrávalo v zákulisí.

Jak vypadaly malé kousky a dva větší kusy zrestaurovaného textu? Tak v první řadě byly zřejmě polity kávou. Tehdy to zcela jistě byla káva dovážená přímo na hřiště Františkem Schöffelem, potomkem Ignáce Schöffela, který v osmnáctém století přivezl z Prahy jako první kávu na Rychnovsko při návratu z pracovní cesty. Kromě toho se na nich ještě dala vystopovat nějaká omáčka. Tato stopa byla ale vzápětí vysvětlena. Jeden z členů týmu si k obědu poručil rajskou a prostě jen nedával pozor, kde všude mává lžící během ohnivé diskuze nad nálezy.

Co se tedy skrývalo v dalším textu:

„…ukončil jsem třetí kolo čtyřputtem, což mi na náladě pochopitelně nepřidalo. Přemístili jsme se z greenu do klubovny. Usedl jsem na terase, zapálil viržínko a pohroužil se do diskuze se spoluhráči svými z kola třetího, kterými byli valcíř Tichý, skvělý hráč a skromný kolega, čest svému příjmení dělající, jmenovaný Skot McForby, pravý expert na hru golfovou po všech ohledech, a Peter Trollkarl Råd, švédský obchodník olejem motorovým, který shodou náhod kolem hřiště projížděl. Ten jenom domů telegramem vzkázal, že turnaje našeho účastniti se hodlá a tím pádem ku svátečnímu obědu v neděli tuto nedorazí. Během povídání o chvílích povedených, méně povedených i zcela nevydařených jsme karty a zápisy v nich kontrolovali, abychom následně nejmladšího z nás, kterým McForby byl, s nimi do klubovny k výborům vyslali. McForby se vrátil krátce s tím, že vejboři soutěžní sečtení cifer v kartách požadují a že též každý ten, jehož karta jest, sám osobně se s ní dostaviti musí. Zachvátil mne vztek. Popadl jsem…   …do háje! Ne…   …to tak určitě! Vy ch…   …me se jenom od plic zasmáli a já si zapálil další viržínko. Hlavní částí patálie bylo, že z nemožnosti někoho jiného do funkce sčitatele a ověřovatele sehnati, vejboři Věncka uprosili. Již před časem jsem Věncka zmínil, právě v souvislosti se sčítáním cifer v devítkách a v totálu. Hoch se jako obvykle trápil a skórynk vázl povážlivě natolik, že… “

Určitě si vzpomenete na kapitolu 5 + 6 + 3 + 8, kde autor Slabikáře Věncka skutečně zmiňuje. Je tedy nad nebesa jasné, že volba tohoto muže do Soutěžního výboru, dokonce s tím, že měl na starosti kontrolu sčítání ran a dost pravděpodobně i hlavní leaderboard, byla hrubou chybou.

Takže pomoc hráčů v podobě sčítání první a druhé devítky a taky celkového součtu byla víc než jenom potřebná. Ohromně to urychlilo dokončení kola. Což hráči zjevně pochopili a tak jim nedělalo potíže, byť to po nich pravidla nevyžadovala a ani do dneška nevyžadují, součty připravit.

Vtipná poznámka o tom, že každý hráč má přinést jen svoji kartu, byla zcela evidentně snaha Věncka získat nějaký čas. Jeho podmínka byla neopodstatněná tehdy, jako je i dneska. Hráči, kteří chtějí mít nad svoji kartou plnou kontrolu, dokud ji neodevzdají, ji odnášejí osobně. Ale pokud někdo přinese i kartu spoluhráče, je to naprosto v pořádku.