Ještě než to začne!

 

Už na prvním odpališti, ještě než dojde na první ránu, se může stát spousta věcí a může být napsáno spousta příběhů. V Pojizerském slabikáři jsme našli pár věcí, které se odpaliště týkají. Tak se zase jednou podíváme nejdřív na zlomky restaurovaného textu a pak na docela obstojně zachovanou delší část.

 

Co tedy naši restaurátoři dokázali zrestaurovat?

V restauraci:

„…tak… / …do krve… / …nikdo se moc nepodivil… / …vždyť měl jen dva… / …až z dalekého Newcastlu… /

…přinesl nebozízek… / …řádnou díru… / …prý, aby si ho poznal… / …prudce změnil dráhu letu… / …rovnou do bahna… / …a to mě strašlivě rozesmálo…“

 

Dává vám tohle nějaký smysl? Mnohem více světla vnesl do této kapitoly obsáhlejší a taky souvislý text z druhé strany stejného listu:

„…prostě se míčů nedostávalo. Já osobně jsem jich nikdy neměl víc, než pět. A tak jsme v létě tohoto roku opět čekali, až forman Einbrecher, vezoucí zboží z Hamburku do Prahy, cestou u našeho hříště zastaví, v nákladovém prostoru chvíli ruce poráchá, aby následně na světlo boží vytáhnul tak toužebně očekávanou krabici míčů Haskellových, které nám společnost B. F. Goodrich Company, sídlící v americkém Clevelandu jednou ročně pravidelně zasílala. Nedostatek míčů měl pak na svědomí svém, že půtky a šarvátky o míče nalezené po hříšti se často odehrávaly a kazily dobrou reputaci hráčův golfu. S nápadem poznačiti jakkoliv ten můj jsem přišel jako první já. Ovšem čára vyrobená inkoustovkou na míči na dlouho neulpěla a po dvou ranách byl opět k nerozeznání od Haskellů ostatních ve flajtu našem. Naštěstí a vlivem jakési náhody jsem se ten den pohyboval jen po férvejích a greenech a tak se rvačka o míč strhla jen mezi lékárníkem Šafaříkem a obecním policajtem Libovým. Ten se chtěl chvíli na Šafaříka neprávem vyvyšovati z titulu svého postavení, což mu neprošlo. Ovšem pak si uvědomil, že má sebou svůj pendrek a tak…“

 

Co se odehrálo mezi Šafaříkem a Libovým těžko říct, ale víme, že i dnes se najdou tací pitomci, co z titulu funkce dokážou nespravedlivě kroutit věci do vrtule, až nad tím jeden žasne.

 

Ke značení míčů. Nikde není žádná povinnost míč jakkoliv označit. Ani inkoustovkou, ani značkovačem ba ani tak – jak se domníváme – že nebozízkem vyvrtáte do míče díru. Ale je to mnohem lepší z několika důvodů. Už proto, že jste schopni svůj míč identifikovat, když ho najdete, když se vám ho pokusí odehrát, nebo dokonce odehraje někdo jiný, když vám skončí původní a provizorní míč ve stejné oblasti a jeden bude nehratelný a ten druhý ano, a těch případů je ještě víc.

 

Pravidla to nenařizují ale je to dobrá rada nejenom pro hráče Grabmasters!