Pojizerský slabikář se, již podruhé, našel!!!

DUCH HRY
GOLF SE PO VĚTŠINU ČASU HRAJE BEZ PŘÍMÉHO DOHLEDU ROZHODČÍHO, PŘIČEMŽ SE SPOLÉHÁ NA OSOBNÍ ZODPOVĚDNOST KAŽDÉHO HRÁČE, ŽE BUDE BRÁT OHLED NA OSTATNÍ HRÁČE A BUDE JEDNAT V SOULADU S PRAVIDLY. VŠICHNI HRÁČI BY SE MĚLI ZA VŠECH OKOLNOSTÍ CHOVAT DISCIPLINOVANĚ, V SOULADU S DOBRÝMI MRAVY A PROKÁZAT SPORTOVNÍHO DUCHA, A TO BEZ OHLEDU NA TO, JAK JSOU SOUTĚŽIVÍ. TYTO TEZE VYJADŘUJÍ DUCHA HRY.

Tak takto skončila poslední zveřejněná kapitola Pojizerského slabikáře začátečníka hry golfové, publikovaná na stránkách Grabmasters loňského 2. dubna. Říkáte si „Kampak se asi všechny ty báječné kapitoly, provázející nás spletitými zákoutími golfu, poděly? Kampak se asi schovaly?“ Neschovaly se… Při restaurování těchto dalších kapitol v restauraci byly zrestaurovány, jak jen to šlo, ale při odchodu z restaurace po několikadenní vyčerpávající dřině došlo ke ztrátě pozornosti a tím pádem i ke ztrátě zrestaurovaných kapitol. Bohužel došlo nejenom ke ztrátě zrestaurovaného materiálu, ale došlo ke ztrátě celé igelitky, která obsahovala i zachráněné fragmenty originálního dokumentu. Takže jsme se na dlouhou dobu (téměř 12 měsíců) rozloučili s restaurací i restaurováním. A vlastně jsme si tehdy mysleli, že restaurování je zcela u konce. Ze studu jsme vás o této ztrátě ani neinformovali… Co se tedy potom stalo.

Možná si vzpomenete, nebo prostě jenom najdete v archívu, že jsme 9. března 2017 uveřejnili kapitolu nadepsanou „Pěšky jako za vozem“. V této kapitole se objevil sedlák Hejduk. Hejduk chtěl v určitém pohnutém období české historie odkázat svůj majetek, těsně před smrtí, svým dvěma synům. Jenže to nestihl. A ne proto, že by předčasně zemřel, ale proto, že se naplnilo proroctví, které bylo utkáno jemným a přitom tak břitkým brkem klasika. Ano, správně, jedná se o případ statkáře Hlavsy věštícího z trouby.

A tak, na rozdíl od příběhu, který brilantně popsal Jára Cimrman ve své hře Vizionář, nekončí pouze jeden Hejdukův syn jako popelář, ale oba. No a právě jeho mladší syn, Alfons, ve snaze udržovat naši obec v čistotě, popadl při cestě z kulečníkové herny ve čtyři hodiny po půlnoci igelitku opřenou o severozápadní roh restaurace a chtěl ji vyhodit do blízkého kontejneru. Naštěstí se ukázalo, že tento kontejner v blízkosti restaurace je, jak jinak, určen pro sklo. Hejduk, třídící poctivě odpad doma a nenávidící každého, kdo odpad netřídí, logicky igelitku plnou papírů do kontejneru nevhodil, ale odnesl ji domů s tím, že ji vytřídí až ráno. Jenže igelitku v opilosti pouze ledabyle pohodil do rohu místnosti, ve které spával. Igelitka se odrazila od stěny pokoje pod úhlem třiceti osmi stupňů, převalila se na bok díky tomu, že zavadila levým horním rohem o radiátor a rychlostí cca dva metry za vteřinu vklouzla hladce pod skříň.

Zítra tomu budou dva měsíce a sedm dní, co Hejduka opustila šestá žena. A bude tomu přesně pět dní, co jeho sedmá žena Pepina už už chtěla začít házet papíry z igelitky, kterou objevila při gruntování Hejdukovy komůrky pod skříní, do krbových kamen. Naštěstí ji zaujalo Hejdukovo jméno na prvním listu. Ano, shodou okolností se jí na vrch hromádky dostala právě kapitola „Pěšky jako za vozem“. Zavolala manžela, ten obsah igelitky bedlivě prohlédl a po krátkém vyjednávání a zaplacení určité sumy (nálezné!) se konečně přestěhoval její obsah opět k nám. Autor restaurovaného textu, se poté, co mu ustoupil otok kořene nosu, opět pustil do práce. A proto můžeme přinášet po částech další kapitoly tak cenného nálezu, jakým bezesporu Pojizerský slabikář začátečníka hry golfové je.

Snad již jenom poslední detail. Asi si říkáte, kde se nám tady vzal ten otok nosu. No… Zrestaurovaná kapitola popisuje sedláka Hejduka jako arogantního člověka a podvodníka, jehož zásady a životní hodnoty se příliš s golfovým prostředím neslučují. Dokazuje to i tento fragment textu: „V loňském létě přibyl k nám, bohužel, první zazobanec. Sedlák Hejduk, od začátku zpupný podvodník, měl za to, že slepicí či kopou vajec si členy výboru soutěžního nakloní a leckterá lumpárna mu projde. Sám se přitom za poctivého muže vydával, byť každý dobře věděl, že krátí samovolně patentem z 29. října 1849 daň z příjmů stanovenou, a i daně nepřímé, to jest daň potravní z piva, z vína a moštu, z výroby a prodeje lihovin. Dokonce chtěl komisi etickou zakládati, aby pak, byvši jejím předsedou, mohl trestati ostatní hráče golfu dle libosti a stál tak nade všemi jako oltář ctností všech maje na paměti, že pod lampou tma největší bývá.“ Jeho syna tento text tak rozčílil, že se přidržel zásad svého otce. Naštěstí není v nejlepší fyzické kondici a tak nedošlo k fraktuře…