Co takhle si trochu nahrabat…?

Ne, nebudeme se zabývat Čapím hnízdem, máme práce až dost s rekonstrukcí textu. Ten jsme – pro připomenutí – nenašli při stavbě Čapího hnízda, ale byl nalezen v torzu. Tedy v torzu historického bagu. V torzu historického bagu, které bylo nalezeno koncem jara 2016 při výkopových pracech na pětiparu, který vede od trati na Hrádek k cestě na skládku.

V minulé kapitole se na hřiště začala sjíždět různá individua a klubový život se začal dost rapidně měnit. Nastaly problémy s etiketou a nově příchozí přinášeli mnohdy i nečekané situace a to, bohužel, situace nedobré, ba až konfliktní.

O tom vypovídá také moment, který popisuje další kapitola. Týká se tentokrát jiného turnaje, než Velké ceny. Situace je lehce a zřetelně čitelná z jednoho dlouhého restaurovaného textu a pěkně ji dokreslují i jeho drobné úlomky. Pojďme k té zachovalé velké části:

„…zahrál jsem tehdy mizerou příhru, již šestou v řadě a ještě ke všemu na té samé jamce. Držel jsem se vší silou, abych na sobě nedal znáti okamžité rozpoložení. A to i přes to, že mi ihned nahlásil, s jakýmsi až dětsky roztomilým přízvukem, že míč skončil v bunkeru před greenem. Nechybělo mnoho a už už jsem toho vševěda Aldana nakopnul do zadnice.“

Tady je třeba se pozastavit a udělat malou odbočku. Podařilo se nám totiž zjistit, kdo byl onen Aldan. Takzvaným protičasovým reverzním procesem jsme se dostali ze současnosti do minulosti. Několik desítek pokusů ztroskotalo, ale pak jsme konečně pokročili. A to ve chvíli, kdy jsme zjistili, že je notebook odpojen od sítě a proto google nevydal ani jeden výsledek vyhledávání. Aldan byl nezvedený potomek Blatana Imbrahimoviče, obchodníka, který byl donucen emigrovat z Turecka v roce 1923. Blatan byl průkopníkem golfu na Balkáně a v přilehlém okolí. Narodil se v Sürmene, 14km západně od města Of v provincii Trabzon. Počestný a cti dbalý obchodník platil za vyznavače etiky a tvrdě vyžadoval po svých protivnících stejný přístup k pravidlům. Aldan patřil mezi znalce pravidel. Bohužel si myslel, že právě jejich vysoce nadprůměrná znalost mu umožňuje je obcházet a překrucovat. Muž, který se do všeho pletl a všemu rozuměl, byl velice neoblíbený spoluhráč, který ale byl zároveň hyperaktivní a proto prakticky všude přítomný. Někteří jej dokonce, omylem, považovali za renesanční osobnost. Svému otci rozhodně radost nedělal… Pokračujme v textu:

„Svůj míč jsem skutečně našel v bunkeru. Na třetí pokus jsem se ocitl konečně na greenu a zanechavši za sebou v písku pěknou paseku sháněl jsem se po hrábích. Shodou okolností s námi šli coby divácký doprovod hned tři osoby. Jednou z nich byl i náš nový superintendant, polovlám a pološpaněl, Miguel de Voigth. Talentovaný trávníkář s námi šel hřištěm ze dvou důvodů. Nicméně v této chvíli přidal i důvod třetí. Jak již mu bylo vlastní, vnímavý a empatický polovlám a pološpaněl vzal do ruky hrábě a pobídl mne, abych ve hře pokračoval, zatímco on se úpravě bunkeru věnovati bude. Aldan mi chtěl trestné rány udělovati tvrdíc, že Miguel se stal mým nosičem v turnaji, ve kterém výbor soutěžní služby kedíků zakázal. Ostatně všichni byli ve hře a proto ani nebyl žáden z nich k dispozici. Vysmál jsem se mu a pro podporu svého slova ukázal jsem mu výtisk…   …kde na straně 46 jasně stanoveno jest…   …klidně i hrabat…   …z cizího…   …hnízdo…   …nejenom hráběmi…

Jestli byl nebo nebyl Aldan v právu, bohužel z poškozeného zápisu není do této chvíle zcela jasně vidět. Ale jakýsi náznak tady přece jen existuje. Víme už, že autor Slabikáře se v Pravidlech skvěle orientoval. Vycházíme proto z věty „Vysmál jsem se mu a pro podporu svého slova ukázal jsem mu výtisk…“ Ovšem z dalších – byť opravdu pouze fragmentů – už bylo všechno jasné;

„…zkusil to na mne při Velké ceně znovu. Když mu tehdy neprošlo tvrzení, že Miguel je nosič, vzal to dnes…   …dva nosiči…   …nesmyslně tvrdil, že jsem porušil…   …nebyla to pravda ani minule ani teď, divák je jen náhodný kolemjdoucí a nemá přímý vliv na hru a proto ani žádný trest…   …ztratil jsem zbytky klidu a když ani dva mí spoluhráči ho nedokázali přesvědčiti, že pravdu nemá, uchýlil jsem se k fyzickému…   …myslel, že tím to vyřeší…   …přímo mezi půlky…   …já jsem kulhal…   …nechali jsme ho tam.“

Pojďme udělat závěr. Na turnaji, na kterém kedíci povolení jsou (třeba Grabmasters) i na turnaji, na kterém kedíci povolení nejsou (třeba dětské turnaje ČGF) by se situace, kdy divák prostě proto, že chce pomáhat, uhrabe za hráče bunker, řešila identicky. Beztrestně. Snad jen na profesionálních turnajích to není nejlepší nápad, protože pokud se nepodaří bunker uhrabat správně a později se kvůli tomu nějaký další hráč dostane do potíží, je vždy zodpovědný hráč, za kterého bunker někdo uhrabal.

Co vlastně divák smí a co nesmí? Divák, pokud je k tomu vyzván (autorizován) hráčem smí označit polohu míče a zvednout ho, smí pro hráče nést vodu, deštník, rukavice, míče, nepromok, další hole (míněno ne ty, co si hráč pro hru na hřišti vybral!!!), smí hrabat bunkery, ukazovat směr hry (rozhodně ne během hraní rány!!!), smí pomáhat s odstraněním volných přírodních předmětů jakékoliv velikosti nebo třeba pomáhat s odstraněním pohyblivé závady. Divák nesmí, jak už bylo řečeno, nést pro hráče hole, které si pro hru vybral, ukazovat dráhu puttu a také dávat rady… Jedna věc nám tady chybí. Cíleně. Je jí věnována příští kapitola slabikáře.

Takže pokud vleze nějaký divák do bunkeru hrabat, když bude váš míč konečně venku z bunkeru, slušně poděkujte a využijte ušetřený čas pro zrychlení tempa.

A nedávejte si trestné.

A nežádejte diváky o rady…  To by vám Vigo dal…